Země zaslíbená

Většina lidí na Ukrajině se učí češtinu s jediným cílem – odjet do ČR pracovat, studovat nebo obojí. Taková skupinka se našla i v melitopolském gymnáziu č. 19, které pravidelně pořádá výměny s Cyrilomětodějským gymnáziem v Brně a spolupracuje s českým učitelem, který tam vede lekce češtiny. Asi deset lidí z tohoto gymnázia se teď zuby nehty učí češtinu, aby udělalo přijímačky v češtině. Trochu se obávám o jejich osud. 

Stanovisko konzulátu je takové, že ČR má na Ukrajině poněkud přemrštěnou reputaci ráje, kde se nemusí moc pracovat a na všechno jsou peníze a žije se snadno. S tím nesouhlasím, setkávám se většinou s docela realistickými představami, že je u nás lepší školství (většinou určitě), že jsou u nás vyšší platy (minimální mzda v ČR 8000,- Kč je na Ukrajině slušný plat, pro mnoho lidí zcela nedosažitelný), že je u nás možné najít práci (relativně určitě ano, v Ukrajině pracuje legálně jen malé procento obyvatel, většina dělá nárazově nebo načerno, neodvádí daně, nezapočítává se jí nic na důchod). O tom, že u nás máme sociální a zdravotní pojištění, za které je možné dostat skutečně bezplatnou lékařskou péči, Ukrajinci vůbec netuší, protože si něco takového neumí ani představit. Na Ukrajině je oficiálně zdravotní péče bezplatná pro všechny, ale když na příslušné místo nepoložíte obálku, nebude pro vás volná postel, další obálku kladete, aby si vás všiml doktor, potom je třeba někde sehnat léky atd. Tento systém není ani tak důsledek zkaženosti nemocničního personálu jako jejich mizerných platů. Bezplatná péče na Ukrajině nefunguje, důchody jsou směšné, podpora v nezaměstnanosti neexistuje. Situace má zhoršující se tendenci, emigrace od roku 1990 představuje asi 5 miliónů.

K těmto milónům se snaží připojit i mých 10 melitopolských studentů.

Udělat přijímací testy na VŠ v češtině je určitě pro studenta dost složité, obávám se ale, že ve srovnání s úřední šikanou, která je čeká na našich migračním úřadech to bude bohužel to nejmenší.

                K tomu viz příběh studentky Aliny.