Příběh studentky Aliny

Studentka Alina se tři roky intenzivně připravovala na studium v ČR. Má talent na jazyky, tak chtěla dělat anglistiku. Chodila i na moje kurzy češtiny v krajanském spolku v Simferopolu, byla jednou z nejpilnějších žaček a česky mluvila téměř plynule.

Ačkoliv s její znalosti jazyka mohla z fleku udělat přijímačky na českou univerzitu, Alina se rozhodla jít jednodušší cestou a zařídit si po internetu roční přípravný kurz českého jazyka na Karlově univerzitě. (Ostatně student prakticky nemá šanci jet do ČR udělat přijímačky, protože konzulát (mimo jiné) vyžaduje pozvání nějakého Čecha, který se zaváže poskytnutím ubytování a zaručí se za ně částkou 60.000,-. Takový „kamarád“ v Česku se shání obtížně, zvlášť člověku, který v ČR nikdy nebyl). Takže Alina byla začátkem kalendářního roku 2013 přijatá na roční přípravný kurz ČJ na UK, k čemuž obdržela potřebné dokumenty a za což zaplatila necelých 8.000 euro (ubytování na rok plus cena kurzu). Zbývalo vyřešit „jen“ vízum. O vízum zažádala Alina v březnu 2013, odpověď přišla v červnu a byla zamítavá. Proč: Na pohovoru Alina uvedla, že jde studovat na „humanitární fakultu“, obor anglistika (typická chyba ruských mluvčí – filozofická fakulta se u nich překládá jako „humanitární“, kromě toho měla na poněkud zmateném potvrzení o přijetí ke studiu napsané pouze to, že jde studovat „humanitní obor“ a to anglistiku, o fakultě tam není ani slovo). Dotaz ale vůbec nebyl na místě – studentka byla přijata na přípravný kurz, který nepořádala žádná fakulta, nýbrž Studijní středisko UK ÚJOP „Praha – Krystal“. Dotaz byl irelevantní i z toho důvodu, že studentka byla přijata pouze na přípravný kurz; obor a fakultu mohla po absolvování změnit. Nicméně úředník OAMP (odboru azylové a migraní politiky) shledal Alinino přeřeknutí důvodem pro neudělení víza, cituji: „Z předloženého písemného potvrzení vzdělávací instituce Univerzity Karlovy v Praze vyplynulo, že žadatelka je na uvedené škole přijata k účasti na jazykové a odborné přípravě k následnému studiu akreditovaného programu vysoké školy Překladatelství a tlumočnictví v termínu od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2014. Žadatelka v pohovoru však uvedla,  že bude studovat studijní obor anglický jazyk na fakultě humanitární. Správní orgán dále vlastním šetřením zjistil, že na Univerzitě Karlově existuje pouze fakulta humanitních studií a navíc žadatelkou uváděný studijní obor mezi výčtem nabízených oborů této fakulty nefiguruje. V daném případě se tedy i přes provedení pohovoru nepodařilo ověřit údaje o účelu zamýšleného pobytu žadatelky na území České Republiky.“

Nad absurdností odpovědi vzkypí krev i otrlejším čtenářům. Ve zprávě jsou zjevné nepravdy a závažné nepřesnosti. Není možné napsat, že na UK „existuje pouze fakulta humanitních studií“. Na UK existuje množství fakult, mezi nimi zaujímá nepřehlédnutelné postavení fakulta filozofická, kterou žadatelka zcela zjevně měla na mysli pod slovem „humanitární“ (protože je to tak rusky, viz výše). Za druhé každý školák ví, že anglistika se učí právě tam. Na MV to nejen nevědí, ale nejsou to schopni zjistit ani po dvouměsíčním šetření. To je dost hrozné. A přitom stačilo zvednout telefon a ověřit si pravost dokumentu na Karlově Univerzitě. Celé to působí dojmem, že účelem šetření nebylo zjistit jak se věci mají, ale najít důvod k zamítnutí žádosti. Alina doplatila na to, že se snažila na pohovoru mluvit česky a dopustila se přeřeknutí, kvůli kterému byla potom potměšile vláčena. Alina to má na konzulát asi 600 km (ze Simferopolu do Doněcku), na každou návštěvu se musí nahlásit měsíc předem přes internet, je jasné, že při cestě tam, je pod obrovským tlakem, protože každé opomenutí znamená návštěvu opakovat znovu osobně za měsíc, nemluvě o času na cestu - cesta trvá vlakem 10 hodin - a penězích za lístky). V takovém stresu se může stát kdekomu, že uvede nepřesný název fakulty (zejména když tuší, že to může mít fatální následky).

Alina se odvolala jediným zákonným způsobem, tedy písemně. Problém je ale ten, že odpověď na březnovou žádost přišla žadatelce v červnu. Na odvolání, které podala okamžitě, tj. v červnu, jí do září žádná odpověď nepřišla (OAMP lhůty často nedodržuje) a tak Alině její studium propadlo.

Není těžké pochopit stanovisko migrační policie které se snaží omezit počet studentů z východu. Ale nepochopím, proč neumí říct čestně a na rovinu „nezlobte se, my Vás nemůžeme pustit, protože počet žadatelů překročil únosnou míru“ (zákon jim to umožňuje!) a místo toho si hraje s žadatelem jako kočka s myší. Alina se nakonec dozvěděla, že její žádost byla zamítnuta podruhé, nedozvěděla se však proč. Fakt zamítnutí jí byl sdělen na španělském konzulátu, kde žádala o šengenské vízum do Španělska, kam chtěla na dovolenou. Sdělili jí, že má v ČR 2 zamítnuté žádosti, což snižuje její věrohodnost v očích jiných stran. Alina mi sdělila, že po třetí se odvolávat nehodlá, protože jí to může zavřít cestu do Evropy úplně. O ČR se už nemůže bavit bez slz, protože za čas, poctivé studium a peníze, které vložila do očekávaného studia v ČR obdržela jen arogantní dopis od ministerstva vnitra a zhoršenou reputaci na evropských konzulátech.

Je to ostuda.