V termínu 6.-13.7.2015 proběhl v Ptenském Dvorku společný dětský tábor dětí z Čechohradu a TOM Tuři. Dětí bylo kolem 55, z čechohradu přijelo 15 dětí, jmenovitě: Anna Kačur, Ira Chalupnik, Julia Muchačova, Karina Kolesnikova, Sofia Králíček, Alla Pivčenko, Kolja Jedliček, Vadim Zimenov, Kiril Mazurik, Anna Simagina, Karina Simoněnko, Nataša Furman, Kristina Bezzubenko, Daniil Tensin, Anna Frolova, Daria Holubec. Níže uvádím článek, který vyšel v časopise Tomík, říjen 2015, dostupný zde: http://procleny.a-tom.cz/sites/default/files//tomik_na_web.pdf
Kamarádství na vzdálenost 2000 kilomentrů
Čechohrad je vesnice na východě Ukrajiny nedaleko ospalého městečka Melitopol. Hlavním hybatelem místní ekonomiky je zemědělství. Většina lidí dětí pracuje buď v agrofirmách nebo v četných vodárnách, které v této suché stepní oblasti ohromná pole zavlažují.
Tuto vesnici založili v roce 1869 čeští kolonisté, kteří podle pramenů přijeli z okolí České Třebové a Žamberka. Dodnes na vesnici najdete babičky, které mezi sebou mluví plynulou češtinou, ale bohužel se jedná spíš o vzácnost. Většina z 1200 obyvatel vesnice mluví již jen rusky. Češtinu tu paradoxně udržují hlavně děti, které se učí česky v českém centru. Snad každé čechohradské dítě vám zazpívá Holku modrookou nebo Komáři se ženili. Ti aktivnější chodí do sboru a troufám si tvrdit, že znají mnohem víc písniček, než děti, které žijí v Česku, což se nám ostatně na táboře potvrdilo.
Aby děti snáze pochopily, proč se učit jazyk, kterým na vesnici skoro nikdo nemluví, začali je učitelé češtiny vozit do ČR. Tradici zahájil učitel Martin Horn, který ve spolupráci s Prahou 1 uspořádal tři poznávací výlety do Prahy, Liberce a jiných zajímavých míst v ČR. I tam ale byli neustále spolu a češtinu nebyli nuceni používat příliš často. Až letos se povedlo najít turistický oddíl, který by byl ochoten začlenit čechohradské děti do tábora a zasadit je tak do zcela českého prostředí, kde budou nuceny česky komunikovat neustále. Vděčíme za to oddílu TOM Tuři a jejich vedoucí Soně Rokytové, která se nezalekla komunikační bariéry a pozvala ukrajinské krajánky na jejich tábor, kde pro ně vedoucí připravili integrační program. Děti byly rozmístěny v chatkách s českými dětmi a byly rozděleny do oddílů, kde musely spolupracovat s českými dětmi i s vedoucími. Zpočátku to šlo ztuha, ale asi po dvou dnech se bariéry prolomily a děti se začaly zajímat jeden o druhého. Čechohradští se učili česká slovíčka Tuři zase ruská. Pro děti z Čechohradu byl tábor velké novum. Většina z nich byla poprvé v zahraničí, poprvé jeli vlakem, poprvé byli na táboře. Ale i ti, co na táboře již byli, si poprvé zkusili práci v oddílech, sezení u táboráku s písněmi a třeba i hry v lese (v okolí čechohradu lesy nejsou v okruhu 50 km, většina táborů probíhá prostě u moře). Svým českým kamarádům předvedly pásmo českých a slovenských písní a tanců, které měly připravené pro pražské vystoupení a české děti je štědře obdarovali praktickými dárky – batůžky, nožíky, baterkami aj. Vedoucí Turů za námi dokonce přijeli až do Prahy na vystoupení, kde s námi prožili ještě jeden krásný večer na Staroměstském námestí a potom v restauraci Kotleta, která nás štědře pozvala všechny na večeři. Tábor byl pro obě strany obrovským emotivním zážitkem, loučení proběhlo v slzách s oboustranným slibem, že za rok se setkáme znovu. To
samozřejmě záleží na tom, jestli na další akci seženeme sponzory, protože cestu dlouhou 2.000 kilomentrů si ukrajinské děti nemohou dovolit zaplatit z vlastních prostředků. Vzhledem k oboustrannému nadšení však věřím, že se to povede a za rok se děti opět setkají se svými kamarády a prožijí další nezapomenutelný výlet.
Nekolik fotek z tábora od Julii Muchačové:
Reportáž Prahy 1 o návštěvě dětí v Praze:
Reportáž Prahy 1 o vystoupení na Staroměstském náměstí:
