Poslední týden v březnu se na
Ukrajině neučilo, odjel jsem tedy z Čechohradu do Lobanove, kde jsem se
mohl pět dní intenzivně věnovat dětem. Moje představa byla 10-20 dětí, které
chodí pravidelně a hrají etapovou hru. Setkání probíhala ve škole (v českém
centru se netopí) od devíti hodin do jedné, pondělí až pátek. Ačkoliv byly
prázdniny, některé děti odjížděly na sportovní soutěže a hudební události.
Denní program: byl 1 hodina výuky
jazyka, jedna hodina her, (alespoň částečně v češtině) a jedna hodina
nějakých jiných aktivit (zpěv, kreslení). Téma etapové hry – fiktivní výlet do
Česka – jsem nezvolil šťastně, protože děti krajanů do Česka chtějí opravdu
jet, nikoliv si na to hrát (na rozdíl od ruských dětí, se kterými jsem předloni
podobnou hru provedl velmi úspěšně). Samotná etapová hra se ukazovala jako
vcelku nepotřebná, děti jí nechápaly ani jako motivaci. Ráno byly děti poměrně
svěží a ochotné vstřebat nějakou tu slovní zásobu, dovolil jsem si i skloňovat
sloveso být. Další program se odbýval převážně v ruštině. Setkání se
končila kolektivním hraním deskové hry monopoly, což je hit i v Čechohradu.
Hrajeme jí tak, že bankéř mluví česky a jinému jazyku nerozumí.
Dětí bylo celkem 13, průměrně
jich však chodilo 10. Část z nich se k výuce stavěla zodpovědně,
vedly si pečlivě sešit a snažily se komunikovat v češtině. Když srovnám
efekt výuky po škole odpoledne s příměstským táborem, je poslední mnohem
efektivnější. Po škole jsou děti utahané, učit se nechtějí, na hry je málo času.
Jinak je tomu na táboře, kam přijdou ráno děti svěží a po hodině češtiny si je
můžu získat hrami, takže odchází spokojené.
Bydlel jsem u paní předsedkyně Ludmily
Procházkové. Spolupráce s ní je perfektní, vyšla mi vstříc ve všem, co
bylo potřeba. Ředitel školy nás také podpořil, poskytl i tělocvičnu. Ačkoliv jsem tábor ohlásil jen týden předem, nebyl problém se s dětmi domluvit (to je typické i pro jiné české vesnice v okolí). Výuka češtiny je v Lobanove (bohužel) událost, kterou si děti nechtějí nechat ujít a jsou za ní vděčné, takže je návštěva pro učitele příjemný zážitek.
Na této návštěvě jsme napsaly první dopisy pro čechohradské děti. Doufáme, že spolu budou takto děti komunikovat a bude je to motivovat se navzájem navštěvovat.
Smutné je sledovat zánik českého centra v Lobanove. Budova má krásné, zrekonstruované místnosti, na které pomalu padá strop poškozený posledním tornádem. Ze stropu pořád padá omítka takovou rychlostí, že je možné to pozorovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat