Při druhé návštěvě Lobanove bylo už teplo, takže jsme program přesunuli do českého centra, kde jsme i bydleli. Díky flexibilitě dětí a spolehlivé práci paní Procházkové se akce zorganizovala během dvou dnů. Začátek jsme stanovili na desátou hodinu, což neukázalo jako optimální, protože některé děti na nás číhaly před centrem už téměř od devíti a nedaly nám se v soukromí připravit. Lobanovské centrum je pro výuku skvělé. V budově je ping-pongový stůl, nedaleko je školní hřiště, třída je pěkná a vybavená vším, co si můžeme přát. Jenom Monopoly jsme museli přivézt, stejně jako jinou neméně úspěšnou hru Život v Česku.
Denní program byl podobný jako posledně. Hodina jazyka, hodina na hřišti, potom deskové hry. Moc se mi nedařilo s dětmi zpívat, asi proto, že jsem byl zvyklý na pěvecké talenty z Čechohradu, kterým jednou předzpívám melodii a dál už zpívají sami. Využil jsem toho, že nás doprovázeli naši známí z Prahy a nechal jsem děti ať o nich zjistí co nejvíc informací a přednesou je v češtině. V dalších lekcích jsme se učili psát dopis, nějaké fráze o sobě, přičemž děti odpovídaly na dopisy Čechohradských dětí.
V Českém centru prakticky není voda (prakticky už tam není ani koupelna), studna je zničená, ze stropu se pořád sype suť, což v noci působí strašidelně. Dětí přišlo víc než 15. V průměru jich bylo 13 denně se vzrůstající tendencí. Zjevně se jim lekce líbí a zvou kamarády. Na cvičení ze slovní zásoby a gramatiky reagují pozitivně, plní je. Jediná potíž je jen s místními slečnami ze 7. třídy. Chodí do třídy oblečené-neoblečené a pak si stěžují, že je jim zima a chtějí ven, zaujmout je výukou se mi moc nedaří. S výjimkou tohoto jsou dojmy opět silně pozitivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat