Na přelom dubna a
května vypadly hned tři koncerty. První byl 30.4. při příležitosti toho, že
přijel nějaký zasloužilý umělec s velkými brýlemi, který měl patrně dost
velký vliv tok financí do místní kulturní sféry. Půlka Čechohradu tedy
navlékla kroje, spustila hudební doprovod a zpívala a zpívala a tančila a
tančila. Kromě obrýleného experta a několika rodičů v sále nikdo nebyl, program trval (jako obvykle) hodinu a půl.
Další akce byla 6. 5. a byly to místní „mezikonfesní" velikonoce. V praxi
tam byli výhradně katolíci, uniaté, evangelíci a různé protestantské církve. Pravoslavní na to tak trochu hodili bobek, a to i přesto, že akce probíhala dva měsíce po katolických velikonocích – právě v den pravoslavné paschy. Do akce nás postrčila čechohradská rodačka, paní
Valentina Firstová, a my jsme se s lehkým brbláním podvolili. Patrně díky
mému vlažnému vztahu k víře jsem
si ani za dva týdny „za Boha“ nemohl osvojit text modlitby "Christos vaskres", zachránil mě tahák.
Děti odrecitovaly pár básniček, jejichž smysl jim byl utajen, protože to měly s vírou
podobně jako já, a zatancovaly polku. Až na extatické děkovačky Kristu Pánu od některých interpretů,
byla akce vcelku pěkná a dětem se líbila. Kromě koncertu tam byly různé stánky
s dílnami, byl i taneční workshop. Na akci se Čechohrad opět předvedl ve
své krojovací mánii, každý měl kroj svého ansámblu (Čechohradská hudba, taneční
kroužek, soubor Hvězdičky), takže to vypadalo, že máme každý doma 4 kroje,
které si převlékáme podle toho jestli jdeme na pastvu, do školy nebo koncert. Mezi
moderně (=sexuálně) vyšňořenými melitopolskými školačkami a školáky jsme
působili jako ztělesnění vesnickosti.
Posledním v sérii koncertů byl koncert k 9. květnu (kdy rusové slaví vítězství nad fašizmem a tak trochu i zábor východní a střední Evropy). Koncert byl z nějakého důvodu už 8. května. Ani jsem se na děti nezlobil, když mi
příští týden nepřišly na češtinu. Sám jsem toho měl dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat