Výuka proběhla před a po táboře
v Lobanove. Vyskytly se problémy s ubytováním. Jelikož jezdím se
ženou, tak není úplně snadné pro nás něco sehnat a platit za dva lidi v hotelu
je dost drahé, zejména v Simferopolu. Našli jsme si tedy ubytování přes
couchsurfing. Na druhý víkend nám paní Savina našla ubytování u jedné vzdálené
příbuzné jednoho krajana. Byla to svobodná matka s dítětem, které měla zjevně
jiné starosti než ubytovávat učitele jazyka, který ji nezajímá. Ačkoliv byla
velmi pohostinná, byla nám jasné, že v bytě jsme navíc. Tak jsme jí dali
100 UAH za noc a rozloučili se. Tento způsob ubytování nám připadal invazivní, od
té doby se na paní Savinu ohledně ubytování neobracím.
První den výuky proběhl v českém
centru, který sídlí v prvním patře budovy východního autobusového nádraží.
Centrum je malé, nicméně pro výuku dostatečné a útulné. Další dny výuky
probíhala v budově knihovny v centru, kterou patrně spolek
pronajímal. Knihovna je velmi moderní a reprezentativní a lépe dostupná, přesto
bych osobně preferoval české centrum z toho důvodu, že do knihovny bylo
potřeba všechno dovézt. To by bylo bez
auta nerealizovatelné.
Cesta do Simferopolu mě stála
jedno zničené kolo a jeden nepříjemný zážitek s policií, která se mě
zastavila po cestě do divadla. Jelikož se můj pas nachází díky ukrajinskému
úřednickému bordelu již druhý měsíc na ukrajinském ministerstvu zahraničí,
pohybuju se na Ukrajině prakticky bez platného dokladu. Kopie pasu s potvrzením
českého konzulátu policistu nijak nedojala. Mohl jsem si vybrat buď strávit
večer na migračním oddělení, kde by si milostivě potvrdili, že mluvím pravdu,
nebo policistu uplatit a stihnout divadlo. Zvolil jsem druhou možnost.
Věkový rozptyl účastníků kurzů v Simferopolu
je od deseti do sedmdesáti, přičemž je třeba přiznat, že nejmladší účastníci
Uljana a Saša byli lepší než leckteří dospělí. Studenti byli většinou nadšení,
připravovali se, komunikovali. Můj pokus rozdělit je na začátečníky a pokročilé
ztroskotal na tom, že všichni chtěli stejně chodit na všechno, čímž trpěli
hlavně pokročilí. Ve skupině se vyskytli dva velmi schopní studenti – Alina a
Saša, kteří prakticky mluvili česky a myslím, že po nějakém tom semestru v Česku
by z nich byli dobří učitelé.
Výuka probíhá pravidelně pod
vedením sympatické učitelky Oksany Šuryginy, takže moje nepravidelné návštěvy
padají na vcelku úrodnou půdu. Účastníkům se líbilo všechno, co jsem připravil,
jinými slovy atmosféra byla pozitivní, zpětná vazba nulová.
V Simferopolu je vynikající
ruské divadlo, které nás ani napodruhé nezklamalo. Jako nejekonomičtější
varianta návštěvy Simferopolu se mi jeví cestovat vlakem na otočku. Zpátky lze
jet v noci, vlak jede 6 hodin, po cestě se trochu vyspíme a nebudeme muset
ani řešit ubytování ani riskovat poškození auta.
Žádné komentáře:
Okomentovat