Hned druhý den po
příjezdu do Čechohradu mě čekal mocný kulturní šok. Zúčastnil jsem se výletu
jedenácté třídy do Melitopolu, kde se slavilo výročí odvolání vojsk z Afghánistánu.
Program začínal na ulici „Vojáků Internacionalistů“ u památníku obrněného transportéru,
který byl tehdy nasazován. Potom jsme se odebrali do sálu jednoho z kulturních
domů, kde jsme se přidali do levého křídla mezi ostatní školáky. Školáci byli
na křídlech, uprostřed seděli ometálovaní veteráni. Program předčil moje
nejhorší očekávání. Rýmovačky o hrdinství, přátelství, bratrství, odvaze, oběti
a vlastenectví. Padli za „ródinu“, tedy za vlast. Nějak mi nejde dohromady, jak
můžou Ukrajinci nazývat vlastí despotický Sovětský svaz, který v jejich zemi
zorganizoval řízený hladomor, při němž jen v Čechohradu tehdy prý zemřelo
47 lidí (lze domnívat, že v roce 1933 byla drtivá většina čechohraďáků etničtí Češi). O
tom, proč celá ta nesmyslná válka proběhla, nepadlo ani slovo, pouze nejasná zmínka
o ochraně civilistů před teroristickými smečkami. Místní umělci zpívali karaoke,
děti recitovaly a gratulovaly veteránům, uvaděčka (recitujíce) slzela. Zajímavý
byl projev dvou veteránů, kteří se měli vyjádřit na mikrofon. Oba řekli jen tři
slova, která je možné chápat dvojznačně: „My vypalňali prikaz.“
Když jsme po třech hodinách opustili
budovu, prošel kolem pán, který naštvaně zabručel „Za co oni bojovali??“. Jeho
otázka vyvolala mezi kluky z jedenáctky nesouhlasné mručení. Co si to
dovoluje, mrzout jeden. A tak jsem se jich zeptal já: „A vy to víte kluci, za
co oni bojovali?“ Nastala minuta ticha, delší než za padlé internacionalisty. Stas
řekl nejistě: „No, za ródinu přece.“ Proti emotivnímu slovu ródina se těžko
argumentuje, zlomit jeho uhrančivou moc může jenom kritické myšlení, které
místní establishment úspěšně ubíjí už na základní škole. Já úplně chápu, že veteráni
si zaslouží pozornost, respekt a možnost se setkávat a vzpomínat. Ale nevím,
proč má být v česko-ukrajinských dětech pěstována hrdost na neúspěšnou a
ekonomicky motivovanou válečnou agresi Sovětského svazu. Výchovu k demokracii
si představuju jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat