pondělí 17. března 2014

Soustředění gymnázia č. 19 v Čechohradu 16. a 17. 11. 2013


V letošním školním roce jsem zaznamenat nebývalý zájmu o češtinu na melitopolském gymnáziu č. 19. Otevřely se dvě skupinky, z nichž jedna chodí dvakrát týdně a dělají dokonce domácí úkoly. To je věc, která mě vždycky dojme. Nabídku na víkendové soustředění v Čechohradu přijali s nadšením. Měl jsem zrovna na místě posilu v podobě dobrovolnice Nicole Rauscherové, se kterou jsme akci připravili.

Na programu bylo nekolik bloků jazyka, samostatná příprava krátké scénky na motivy starých pověstí českých, následné společné setkání s čechohradskými dětmi, které předvedly písně, které se učí na sboru a zahráli pohádku Šípková růženka. Do toho ještě vstoupil program místního DK věnovaný hladomoru na Ukrajině v letech 1332/33 a slavnostní bohoslužba v neděli ráno.

Akce se celkove povedla, i když zádrhely rozhodně nechyběly. Počet 16 účastníků kurzu se ukázal jako neúnosný při snaze dodržet nějaký přísný program a neumřít hlady. Pro organizátory i účastíky bude napříště mnohem výhodnější, když stravu ponecháme alespoň částečně v individuálním režimu. Počet účastníků bude třeba omezit, protože učit 16 lidí najednou v našich podmínkách není efektivní. Dělili jsme je na skupinky, což opět komplikovalo organizaci. Jako nejšílenější se ukázal projekt národní kuchyně. V neděli byl v jídelníčku guláš a chlebíčky jako pohoštění pro večer s dětmi (výsledek mojí manické potřeby vysvětlit Ukrajincům, že chlebíček zdaleka není "butěrbrot"). Dělat chlebíčky na Ukrajině je nemožné z několika důvodů: není veka odpovídající formy, neexistuje tu pojem pomazánka, bramborový salát není bramborový salát, ale brambory v majonéze, v žádném obchodě nejsou ochotní krájet salámy a sýry ve vhodné tloušťce a ještě to považují za nemožné a konečně ukrajinští studenti nemají trpělivost něco takového vyrábět. Guláš se moc povedl, ale bohužel až někdy ke třetí hodině, kdy už na něj nebyl čas.

Co se povedlo bylo setkání s dětmi, melitopolští studenti předvedli divadlo a děti předvedly, co mohly, byly nadšené, že mají publikum, vůbec se jim nechtělo pryč. Samotná výuka taky proběhla uspokojivě, i když o nějaké každodenní komunikaci v češtině při takovém počtu lidí nemohlo být řeči.

Akci určitě budeme opakovat, ukázala se příjemnou pro všechny zúčastněné.

Vystoupení dětského souboru Hvězdičky pro melitopolské studenty (video):


Šípková růženka v podání 4. třídy ZŠ Novhorodkivka (video):



Fotky z akce:














neděle 12. ledna 2014

Zánik domu Čechů - Lobanove

V Lobanove bylo před několika lety krásně zrekonstruované české centrum. Je to veliká jednopatrová historická budova ve tvaru hranatého písmene U, nachází se v ní kromě třídy a bytu pro učitele ještě modlitebna, sakristie a české muzeum. Bohužel krátce po zmiňované rekonstrukci budova utrpěla těžké poškození, kdy se do střechy během silného tornáda zapíchaly větve z okolních topolů. Střecha byla opravena, ale díky dočasnému zatékání začaly hnít stropní trámy a budova, zejm. její krajní části, se rozpadá. Vážně poškozen je byt pro učitele, v budově prakticky není voda, není funkční WC (na zahradě je suché WC). V poškozených místnostech se ze stropu permanentně sype suť. Třída, modlitebna, sakristie, muzeum a kancelář předsedkyně jsou zatím nepoškozené, funkční a bezpečné. Budova je ve správě polské katolické církve, pozemek, na kterém stojí, se bude privatizovat. Do budovy bohužel nemá smysl v tuto chvíli nic investovat.

Začneme tím pěkným. Třída v Lobanove:


A chodba s pingpongovým stolem:
Další obrázky jsou už smutnější. Byt učitele a trhlina nad kuchyňskou linkou.




 To byla koupelna.
 Na posteli se dá spát, strop nad ní se zdá v pořádku.
 Tudy asi proleděl doktor Faust.


Byla tu i umývárna se záchody.





Konce chodby taky nevypadají dobře.

 Nejvíce poškozená místnost.